Dědictví Dennise Perona

V dvoudílném rozhovoru jsme hovořili s Johnem Entwistlem Jr., manželem a spolupracovníkem zesnulého zastánce konopí Dennise Perona – námětu dokumentu. Dennis: Muž, který legalizoval konopí. Entwistle byl klíčovou součástí Perónovy kauzy, od spoluautorstva Návrhu 215 až po otevření Klubu kupujících konopí.

Dnes stále žije v barevném domě na Castro Street, kterému se přezdívá „Castrův hrad“, který sdílel s Peronem, a nadále uchovává jeho odkaz archivováním obrázků, záběrů a dokumentů, které vyprávějí tento neuvěřitelný příběh. Velká část těchto archivů byla nedílnou součástí vzniku tohoto filmu, stejně jako Entwistlovy rozhovory před kamerou, které jsou zároveň šumivé a hluboce dojemné. Je to jeho upřímnost, vtip a vřelost, které vdechují Peronův příběh životu a pomáhají nám připomenout si důležitost tohoto hnutí za občanská práva a lidí, kteří ho uskutečnili.

„Oslavujeme jednoho muže a zároveň se učíme historii celého národa. V San Franciscu se odehrálo mnoho změn a Dennisův život to odráží. Přišel sem z Vietnamu, byl hippie a pak se stala ta věc s AIDS. Je to krásný příběh.“

Peron byl nebojácný a odhodlaný zastánce konopí, jehož 40letá kariéra začala na začátku 70. let, když propašoval tašku plnou konopí zpět z Vietnamu (kde sloužil v letectvu) a začal ho prodávat v nelegálních obchodech v San Franciscu.

Dennis a San Francisco v 70. a 80. letech

„Dennis byl vždy politicky aktivní na místní úrovni – a ať už byl kdekoli,“ říká John Entwistle Jr. „Trochu historie San Francisca: V 50., 60. a 70. letech jsme měli přerozdělování obvodů a to byl velký problém pro to, jak volíme naše vedení. Vždy se to dělalo v celoměstských volbách pro všechny členy dozorčí rady, starostu a všechny ostatní. A mnoho lidí si myslelo, že to znamená, že jednotlivé čtvrti nemají dostatečný vliv nebo že jejich potřeby nejsou uspokojovány. Takže přišli s volbami do obvodů… a vytvořili obvod, který zahrnoval čtvrti Haight Ashbury a Castro. Když to začalo na začátku 70. let, bylo to jako rozprostřít červený koberec pro někoho, kdo byl buď hippie, nebo gay, aby se dostal do dozorčí rady. To bylo dříve neslýchané, ale příležitosti bylo stále třeba využít.“

V té době uctívaný politik Harvey Milk (který se nakonec v roce 1977 stal prvním otevřeně homosexuálním zvoleným úředníkem v historii Kalifornie)...přestěhovali se z New Yorku do San Francisca a využili rostoucího hnutí LGBTQ a zároveň rostoucí politické a ekonomické moci města. „Měli jste kluky z gay komunity – například Ricka Stokese. Byl velmi spojený s mainstreamovou gay agendou, což je skvělé, ale nebyla to nutně agenda hippies. A pak jste měli kluky jako Terence Hallinan, kteří kandidovali na úřad z Haight Ashbury. Tehdy byl Terence opravdový hippie kluk – vůdce hnutí za občanská práva a radikální mladý právník. Ale gayové by tohohle kluka nikdy nezvolili, [protože] byl heterosexuální muž – velmi heterosexuální. A tak se otázka zrodila: jak najdeme kandidáta, kterého budou obě komunity opravdu mít rády a budou ho opravdu oslavovat?“

Tady Peron našel svůj rytmus. „Protože Dennis byl gay, hippie dealer marihuany,“ říká. „A byl transcendentální – most mezi těmito dvěma komunitami. Naprosto přijatelný pro obě a oběma milovaný.“ Peron byl velkým zastáncem Milka. „A Harvey byl na tom stejně: gay, ale také kuřák marihuany a hippie. Spousta původní party gayů, kteří sem přišli, byli v podstatě všichni z tohoto žánru. Ale to se změnilo, když se z toho stala mainstreamová záležitost.“Až se objeví 100 000 lidí, přinesou hodnoty běžnější skupiny, než kdyby se objevila první radikální patnáctka, která by možná měla trochu svobodnější smýšlení. Každopádně jsme někoho potřebovali, a v tom se objevili Harvey Milk a Dennis. A bojovali roky. Vedly se tři kampaně za jeho zvolení a ta třetí byla úspěšná.“

Krátce poté, co se Peron přestěhoval do San Francisca – čerstvě z Vietnamu, kde sloužil v letectvu – otevřel The Island, kolektivně provozovanou vegetariánskou restauraci, která se rychle stala místem hippies. „Z The Island vzešlo mnoho kampaní,“ říká Entwistle. „Chtěli dělat věci kolektivně. Prostory byly tehdy levné a lidé potřebovali práci. Restauraci založili s potravinovými lístky a…“ „Byl to hit hned od začátku. Dennis to vždycky dotoval. Prodával trávu nahoře. A to spojovalo spoustu lidí.“ Ostrov se brzy stal politickým centrem. Peron založil Ostrovní demokratický klub, kde přihlásil 90 až 200 klíčových lidí, aby hlasovali ve volbách jako skupina. „A oni vlastně měli určitou moc,“ dodává. „Zúčastnili se několika malých místních voleb a opravdu to otřáslo, protože tam mohli jít s 90 muži, hlasovat pro jednoho kandidáta a buď někomu prohrát, nebo někomu pomoci.“

První politickou kampaní, na které Peron s klubem pracoval, byl návrh zákona č. 19 v roce 1972. „To byla celostátní snaha o legalizaci konopí,“ říká Entwistle. „Dostal se na hlasovací lístek, což bylo od začátku úžasné. Vyrazili ven a shromáždili asi 600 000 podpisů, což je za pět měsíců velmi těžké. Získali 33 % hlasů v celém státě pro legalizaci marihuany a, co je možná ještě důležitější, v San Franciscu získali více než 50 %.“

Toto malé, ale důležité vítězství spojilo Perona s lidmi, jako je Gordon Brownell, který se v roce 1973 stal prvním registrovaným lobbistou za reformu marihuany v Kalifornii a působil ve správní radě neziskové organizace California NORML, která se zabývá prosazováním konopí. „Dennisovi to pomohlo dozvědět se více o politice,“ říká. „Byl velmi dojat lidmi, kteří založili NORML. Chtěl být jedním z nich, pokračovat v tomto poslání, být vlivný a posunout tuto věc dál.“

Po obrovské odezvě na návrh zákona č. 19 v San Franciscu v roce 1972 získal Peron hybnou sílu, kterou potřeboval pro celoživotní konopný aktivismus. „Každá bitva byla postupná,“ říká Entwistle. „Během tohoto období Dennis neustále vyzýval policii – a to velmi okatě. Vtrhli do jeho klubu a všechny zatkli, a on tam druhý den zase stál s megafonem a říkal: ‚Nenechám se zastavit.‘ Jeho myšlenka byla: Tohle je špatně, někdo musí prodávat trávu – a proboha, budu to já!“

Entwistle se s Peronem poprvé setkal v 80. letech v New Yorku. Oba muži byli Yippies – na mládež orientovaná kontrakulturní odnož hnutí za svobodu projevu a protiválečné hnutí 60. let. Organizovali „kuřácké akce“ na Páté avenue a shromáždění ve Washington Square Parku a k proslovu naverbovali charismatického Perona, který si získával pověst díky svému nelegálnímu konopnému „supermarketu“ Big Top v San Franciscu. „Přišel sem, aby lidem dal představu o širším kontextu a historii celé věci,“ říká Entwistle. „A v Americe bylo jen velmi málo lidí, kteří se – plně – postavili policii. Dennis, Gatewood Galbraith, Jack Herer – a Dennis byl ten, kdo měl všechno pod kontrolou. Byli jsme spřízněné duše.“

Trávili dny balením stovek jointů, které rozdávali v kuřáckých halách. „Byla to událost za války,“ říká Entwistle. „Chtěli jsme, aby všichni kouřili trávu, a na tento účel jsme jí hodně rozdali. Ale tohle byl New York City a nemohli jste jen tak chodit a rozdávat trávu – museli jste to dělat určitým způsobem. Měli jsme plné kapsy jointů a prostě jsme si je zapalovali a rozdávali.“Takhle se dá v davu rozdat spousta marihuany a nikdo ji vlastně nedokáže chytit. Zapálil jsi si toho jointa, nebo ho jen tak procházíš? Odkud se to vzalo?“

Peronova práce v 90. letech

Entwistle se nakonec přestěhoval do San Francisca, kde v roce 1991 otevřel klub kupujících konopí Cannabis Buyer's Club a přeměnil Perónův podzemní podnik na veřejnou lékárnu, kde si uživatelé zdravotní péče mohli koupit konopí spolu se slavným pečivem Brownie Mary a setkávat se v místě, které se rychle stalo bezpečným útočištěm pro ty, kteří bojují s HIV a AIDS.

Byla to epidemie AIDS v 90. letech, která obrátila pozornost k užívání konopí pro léčbu zdravotních problémů. Dennis sehrál klíčovou roli v přijetí návrhu P v San Franciscu v roce 1991 a návrhu 215 v Kalifornii v roce 1996, což ho zapsalo do povědomí jako muže, který pro legalizaci léčebného konopí v Kalifornii udělal více než kdokoli před ním i poté.

To vše bylo inspirováno historickým rozsudkem v procesu s Peronem za držení konopí, který byl výsledkem zatčení v lednu 1990, jež Peron snášel po desetiletích razií, nucení k uzavření a statečnému znovuotevření. (Podle The New York Times, Během jedné z razií v jeho supermarketu s 11 pokoji na Castro Street byl Peron postřelen do nohy policistou v utajení. Následoval trest odnětí svobody za držení 200 liber konopí.

Onoho osudného lednového večera provedla policie razii v Peronově domě, zatkla ho a obvinila z držení konopí s úmyslem ho prodat. „I v tom případě mě přistihli,“ říká Entwistle. „Obvinění proti mně brzy stáhli, ale doslova mi vyrazili dveře a vtrhli dovnitř s tasenými zbraněmi. Nebyla to maličkost.“ Konopí patřilo Peronovu tehdejšímu manželovi Jonathanu Westovi, který těsně před svou smrtí na komplikace AIDS v roce 1991 vypověděl, že to byl jeho lék.

„Soudce stáhl obvinění proti Dennisovi na základě Jonathanovy výpovědi,“ vzpomíná Entwistle. „To bylo v roce 1991 a my jsme právě prošli epidemií AIDS. Nic než sedm let kruté smrti. Nejdřív říkali, že je to rakovina homosexuálů – jako by pro ni ani neměli jméno – a nikdo o tom nechtěl mluvit. Pak je to najednou příliš velké na to, aby se o tom mlčelo. Než se najednou naučíte, vidíte lidi, jak chřadnou na nic, Kaposiho sarkom po celém těle… oslepnou. A to se týká všech, kámo.“ Peron a Entwistle ohromeni odešli ze soudní síně. „Soudce se z ničeho nic objeví přímo před vámi po vodě a udělá něco, co nikdo v životě nečekal. Bylo to, jako by to najednou celé skončilo.“

Povzbuzen verdiktem se zrodil Klub kupujících konopí, který měl uctít Westa a pacienty s HIV a AIDS, kteří se začali spoléhat na Peronovo konopí a inkluzivní a podpůrnou komunitu, která ho obklopovala. Tím se ale nezastavil. Plánoval využít klub jako trojského koně, aby ostatní mohli těžit z této nově nabyté tolerance k léčebnému konopí. „Nemysleli jsme si, že budeme mít klub, mysleli jsme si, že nás čeká krach,“ říká Entwistle. „Udělali jsme to pro soudní procesy, aby pak někdo jiný mohl citovat náš případ a prodávat trávu pacientům s AIDS. Při pohledu zpět to bylo velmi naivní.“ K krachům však nedošlo a klub se zvětšoval a zvětšoval, až do svého konečného uzavření federálním soudcem v roce 1998.

Dopad Dennise Perona

Bez Perona by konopná krajina nevypadala tak, jak vypadá dnes. „Tímto filmem jsme to opravdu trefili do černého. Probudí lidi a uvědomí si, odkud toto [hnutí] pochází. A je důležité si pamatovat, odkud pocházíte,“ říká Entwistle. „Když PAX dala 50 000 dolarů Historické společnosti pro gaye a lesby v San Franciscu na Dennisovu památku… byl by z toho nadšený. Sakra by vás za to objal.“Vybudovalo to most mezi PAX a komunitou a všechny nás to sblížilo. Pak se ale obrátili k financování tohoto skvělého filmu, a udělali to proto, že chtěli uctít chlapa, který celou tuhle zatracenou věc začal. A mají naprostou pravdu. Nemohli jste si vybrat lepšího chlapa k uctění. Dennis je opravdu ten pravý.“

Sledujte dokumentární film zde